Husarská akademie
Rakousko-uherská jízda |
|
Rakousko-uherská jízda: Jezdectvo nebo též jízdu tvoří oddíly vojáků na koních. Jízda tvořila od starověku až do počátku 30. let 20. století významnou součást většiny armád. Jednalo se o nejprestižnější jednotky v armádách, kde většinou sloužila šlechta a příslušníci králova dvoru. Proti pěchotě se jízda vyznačuje vysokou rychlostí přesunů po bojišti i mimo ně. Nevýhodou je naopak vyšší cena, nutnost zaopatřovat potravu a péči koním, větší nápadnost a s ní související větší zranitelnost střelnými zbraněmi a nižší prostupnost některými druhy terénu (hory, lesy). Proto málokdy v historii existovaly čistě jezdecké armády.
Rozdělení jízdy: TĚŽKÁ JÍZDA Kyrysníci (Kűrrasiere) Kyrysníci jsou jedním z nejstarších druhů stálých vojsk c.k. armády. V r. 1649 měla první stálá armáda 9 kyrysnických pluků. Roku 1715 byla ke každému kyrysnickému regimentu přidělena jedna kompanie karabiníků, která byla roku 1768 zase oddělena. Karabiníci měli v regimentu privilegované postavení, mohli to být jenom silní, spolehliví lidé a dostávali vyšší žold než řadoví kyrysníci. Měli lehčí koně, byli vyzbrojeni "protaženými" (drážkovanými) karabinami - štuci a byli cvičeni k rychlé palbě. Kyrysníci byli počítáni k těžké jízdě, měli v rámci regimentu donutit nepřítele k ústupu.
Kyrys a přilba příslušníka jezdectva, r. 1810-1824
Dragouni (Dragoner) Dragouni se v rakouské armádě objevují od roku 1623. Zpočátku tvořili buď samostatné kompanie nebo byli součástí kyrysnických, případně arkebuzírských regimentů. Teprve Valdštejn zavedl celé dragounské regimenty, obvykle v malém počtu (3 - 5 kompanií). Původně byli částí jízdní pěchoty, byli ozbrojeni mušketami a byli užíváni hlavně k vedení pěších střeleckých potyček, do nichž nemohla být včas nasazena pěchota. Teprve od vlády Marie Terezie začali být používáni k boji na koních, narozdíl od kyrysníků byli opatřeni lehčími koňmi. Jejich výzbroj byla podobná jako výzbroj kyrysníků, také oni nosili palaše a karabiny. Před zřízením prvních husarských regimentů byli počítáni k lehké jízdě. V 19. století stáli mezi těžkou jízdou (kyrysníky) a lehkou jízdou (husary). Mnoho dragounských regimentů bylo v průběhu 18. a 19. století změněno na švališarské nebo hulánské regimenty a naopak.
Řadoví dragouni r. 1805
Švališari (Chevauxlegers) V průběhu 7-mi leté války vznikla nutnost zavést u německé jízdy lehké oddíly. Prvním regimentem byl Lőwenstein, který byl v roce 1758 zřízen ve stavu 12 kompaníí jako součást dragounského regimentu. Od tohoto regimentu byl v roce 1759 oddělen a obdržel název švališarský regiment. Švališari byli opatřeni lehkými koňmi. V době smrti marie Terezie bylo již 7 švališarských regimentů. Při reorganizaci jízdy v roce 1798 stávajících 7 regimentů přejmenováno na lehké dragouny a v roce 1802 opět na švališary.
Švališar LEHKÁ JÍZDA Husaři (Husaren) Husaři pocházejí z Uher, základem byli chorvatští lehcí jezdci a deliové. Původ slova husar, latinsky "cursor", znamená rychlý posel. Od 16. století byli husarské rychlé lehké jednotky nasazovány proti Turkům. Jednotky obvykle na vlastní náklady vybavovala uherská šlechta. První dva husarské regimenty byly v rakouské armádě založeny roku 1688. K jejich úkolům, na rozdíl od kyrysníků, dragounů a švališarů, patřily výzvědné služby, znepokojování pochodových kolon nepřítele krátkými přepady a také kurýrní služby. Na základě plnění těchto úkolů vzniklo dodnes užívané slovní spojení "husarský kousek". Husaři obvykle operovali v menších jednotkách o síle eskadrony. Barvy husarských uniforem byly s rakouskou armádou sjednoceny teprve v polovině 18. století.
Husaři r.1805
Huláni (Ulanen) Za vlády císaře Josefa II. byl, kvůli nepokojům v rakouských provinciích Halič (Galizien) a Lodoměř (Lodomerien), roku 1784 zřízen hulánský pluk složený z 300 šlechticů a 300 poddaných. První regulérní hulánský regiment byl roku 1798 složen z dobrovolníků pod vedením majora Degelmanna. Názvy součástí výstroje odpovídají polštině: sako-kurtka, holínky-topánky, leibbinde-pass, patrontaška-ladownica. Huláni byli ozbrojeni lehkou jezdeckou šavlí, pistolemi a kopím s černo-žlutým, uprostřed rozděleným, praporkem. Na počátku 19. století byl každý 16. muž každé eskadrony vyzbrojen štucem místo kopím. Huláni, společně s husary, patřili k lehké jízdě.
1. Hulánský pluk - Klimkovice Zdroj: Reglamenta, R. Chloupek Zdroj: http://cs.wikipedia.org |
